Ach jo, brzy budou volby.

Týden před každými volbami se v Pixelově hlavě rozpoutá imaginární válka proti konzumu a boj za recyklaci. Jako fanatický volič Strany zelených vymění toaleťák za šmirgl papír a nutí nás místo mikrovlnky ohřívat obědy na solárním panelu.

„Zastavme nadvládu chemických šamponů, antikoncepce, co tráví ryby, jaderných elektráren a korporací!“

„Pixele, ty pracuješ v korporaci.“

„Víš, kolik stromů padlo, abys tady moh‘ bejt?!“

„Předpokládám, že nula.“

„Stovky!“ Pixel na mě hodil dramatický pohled, který jsem u něj naposledy viděl, když se snažil dohrát osmý level Angry Birds.

V tu chvíli do kanclu vkročila Sylva. Pixel k ní přiskočil a jedním dramatickým gestem jí po obličeji rozmáznul rtěnku.

„TESTOVÁNO NA ZVÍŘATECH!“

Sylva připomínající Jokera vyběhla na záchod a ve dveřích se srazila se šéfem, který měl kalhoty u kolen.

„Čulibrci, kdo zas dal na hajzl ten jednovrstvej pilník na prdel?!“

„To já! Nevážíte si životního prostředí okolo sebe. Řítíme se do ekologický katastrofy a vy nedokážete obětovat kousek svého pohodlí a utírat si zadek centimetrem čtverečním recyklovaných novin a jezdit do práce na kole!“

„Kolem baráku vede magistrála.“

„Nebo si na zahradě vyrobit vlastní hnojnej reaktor.“

 „Bydlíme všichni v paneláku.“

„A to nemluvim o tom, že topit v kamnech doma byste měli biomasou.“

„Máme ústřední topení.“

 „Jste ignoranti a jednou, až bude vaše ekologická stopa na týhle planetě tak hluboká, že do ní zapadnete, já vám to konopný lano nehodim!“

Vzdal jsem tuhle hlubokomyslnou konverzaci a usadil se k počítači. Bude se mi skvěle pracovat, když mám přes celý monitor nálepku Strana zelených.

„Pixele, sakra, já potřebuju prac…“ ohlédnul jsem se na kolegu a ten si právě vybaloval ze svého hippie baťohu obrovský řetěz.

„Co to je?“

„To je řetěz, dneska odpoledne se jím přivážu k chladicí věži Temelína. Pojedeš se mnou?“

„Ne, promiň, mám zrovna… nějakou jinou demonstraci.“

„Jasný brácho, důležitý je hlavně nebejt lhostejnej k tomu okolí!“

Pixel mě poplácal po zádech, prokopnul klimatizaci a z batohu vytáhnul živou slepici.

„Tak, ta tu teď s náma bude žít, poskytovat nám potravu a stmelí kolektiv. Jmenuje se Ondřej Liška.“

Ondřej Liška se rozběhla a udělala několik hoven napříč kanclem.

Pixel je posbíral a hodil je do šuplíku.

„Výsuvnej kompost,“ dodal na vysvětlenou.

Šel jsem si ohřát oběd na solárním panelu.