Poslala mi do Prahy v krabici od banánů všechno z mého dětství, co stálo za řeč: mokré vysvědčení; Dostihy a sázky; maturitní šerpu; první a jedinou kapitolu mého přelomového románu o levitujícím huskym; a… můj deníček z roku 1995.

Lidi, co si píšou deník, častěji páchají sebevraždu. Neví se, jestli je to příčina nebo následek. Jestli je to tím, jak pořád dokola přežvykují svoje myšlenky. Nebo jsou prostě od podstaty citlivější.

A i když se přímo nezabijou, jsou to přinejmenším podivíni. Bridget Jonesová. Anna Franková. Ten chytroprd z Cesty do pravěku. Nechtěli byste s nima sedět v lavici.

Pokud se ještě zabíjet nechcete, určitě si nedělejte exkurzi do pravěku svého dětství. Nikdo vám nevmete do tváře rozdíl mezi životem, jak jste si ho malovali, a trpkou realitou tak nekompromisně jako vy sami, když vám bylo 10.

Podíváte se do rohu a tam stojí vaše 10leté já. Mlčí a tváří se, jako byste mu rozdupali všechny hračky.

–„Kde je naše Katka Michelová?“

–„Eh… pf-podle Facebooku… jela po škole dělat au pair na Mallorcu. A už tam zůstala.“

–„Tak proč tam nejsme s ní?“

– …

–„Já TŘI DNY nejed’! Cos udělal ty?“

–„Doma jsi snad normálně jed’, ne? Zas ze sebe nedělej mučedníka.“

–„Moc jsi mě zklamal.“

– „Byl jsem talentovanej. Pročs to dál nerozvíjel?“

–„UmÝstila? Really?“

–„Vyhrával jsem soutěže.“

–„Wow! Tvejm rivalům bylo devět. Seš fakt borec! Podepíšeš se mi na prsa?“

–„Proč už píšeš tak málo?“

–„Protože už nemám navaříno, maminka mi neutírá zadek a mojí největší starostí není, jestli stihnu Chipa a Dala.“

Spratek.

Když je vám 10, všechno je úplně jasný. Milujete Katku z první lavice. Vezmete se. Budete mít 2 děti a huskyho. A budete spisovatel.

Když je vám 30, víte, že zamilovanost je krátkodobej dopaminovej trip, abyste se rozmnožili. 2 děti znamenají výdaj bezmála 6 milionů korun. Spisovatel není zaměstnání. A dokonce i husky je tak trochu gay plemeno.