Ještě minulý týden jsem ze své židle na Sylvu dobře viděl. Od Mikuláše jí zpoza monitoru čouhá jenom šošolka.
Kdykoli jdu kolem jejího stolu, začne současně pít, telefonovat a skartovat.
Když jsme do sebe narazili v kuchyňce, zpanikařila, strčila hlavu do lednice a snažila se za sebou zavřít. Read More
„Sorry, kámo, nedorazim. Metro mi přiskříplo vocas. Zadní půlka čerta odjela do Depa Hostivař.“
„Si děláš prdel,“ hlesl jsem přes vatový plnovous.
„Nedělám. Ale trochu mi kouká,“ přiznal Pixel. Read More
„Takže čulibrci, blíží se vánoční večírek. Naše oddělení dostalo na starosti organizaci. Musíme k tomu vymyslet pár věcí. Zaprvý – téma. Zadruhý – jak moc stojíte o vánoční prémie.“
Sousloví vánoční prémie mě probralo z polospánku. „Co je s nima? Zase je pošlete v dubnu jako naposled?“
„Chcete vánoční večírek?“
„Chceme!“ křikly jednohlasně Sylva s Pavlínou.
„No vidíte, je to otázka priorit. Takže vám nebude vadit, když na to padnou ty prémie.“ Read More
Sylva dostala kopačky. Byli jsme svědky fáze popírání, kdy si Sylva dál dělala třikrát denně těhotenské testy, registrovala se mailovou adresou do newsletterů všech svatebních salonů a ráda s námi diskutovala o fotbale, protože chodí s fotbalistou, a tak tomu rozumí.
„Hele, teďka ta Sparta, to bylo. Já sem si v druhý třetině říkala, že ten Panenka to už asi nedá!“ Read More
