Červencové slunce pralo do balicího papíru se zhuleným Snoopym. Roztrhl jsem ho a odklopil víko. Pixel natěšeně zatleskal.
„Bah!“ Škubl jsem sebou a upustil vykulený latexový obličej na deku. Read More
Civěl jsem nepřítomně do Ježíšovy bederní roušky a slzely mi oči.
„Berete si zde přítomnou Emílii Harcubovou, slibujete, že s ní budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“ Read More
Tě pic. Co jste dělali o víkendu? Já si nečekaně naordinoval třídenní terapii tmou.
58 hodin. Vestoje. Bez hnutí. Bez zraku. Bez jídla a pití. Bez záchodu.
Hodně si toho uvědomíte. A když si nedáte pozor, může se to stát i vám.
Všechno se to semlelo v pátek. Read More
Postával jsem nesvéprávně na písčité pláži Máchova jezera s očima převázanýma mikinou. Před sebou vytrčenou ruku s polévkovou lžící a na ní vejce.
„Tři, dva, jedna… TEĎ!“ Read More
„Čulibrci, hnědej poplach,“ z kukaně vyběhl šéf s headsetem, v saku Dolce & Gabbana a trenýrkách se Čtyřlístkem.
Věnovali jsme mu přezíravý pohled módní policie. Read More
Máma se po 10 letech konečně odhodlala vyklidit můj a bráchův pokoj a udělat z něj pokoj pro hosty.
Poslala mi do Prahy v krabici od banánů všechno z mého dětství, co stálo za řeč: mokré vysvědčení; Dostihy a sázky; maturitní šerpu; první a jedinou kapitolu mého přelomového románu o levitujícím huskym; a… můj deníček z roku 1995. Read More
Ze dveří výtahu vyvrávoral šéf v poblitém saténovém županu. Měl ztrhaný výraz a k pupku hlavou dolů přikurtovaného kojence. Read More
Michal Buzík vyplivl žvýkačku do odpadkového koše vedle svojí nohy. O dva stoly dál jsem si posměšně odfrkl, vytáhl dražé, dvakrát ho požvýkal, vyplivl a trefil se do stejného koše, přes rameno, poslepu a z devíti metrů. Read More
„Michale?“
–„Ano?“ –„Ano?“
„Myslela jsem…“ Sylva pokynula rozpačitě k mému blazeovanému nástupci, „Michala… Mm-Michala,“ vytáhla bílou tubu s růžovými okraji. „Je to ono?“ Read More
„Vítejte ve spárech korporace!“ PowerPoeova silueta na promítacím plátně zlověstně pozvedla ruce ke stropnímu ventilátoru. „To, že jste tady, znamená, že jste nejlepší z těch, kteří nejsou v ničem natolik dobří, aby to mohli dělat na vlastní triko.“ Sebral z projektoru sklenku whiskey nebo ledového čaje a vyexoval ji i s ledem. Read More
Přešlapoval jsem v předsálí HR oddělení a studoval na plazmové obrazovce aktuální přehled volných pozic.
Za necelé tři roky, co jsem nedával pozor, se trh práce proměnil k nepoznání. Především: firmy začaly místo zaměstnanců hledat Avengery. Read More
Opláchl jsem si propadlé tváře a tak dlouho si prohlížel v zrcadle svůj zesinalý obličej, dokud se neproměnil v grilované kuře.
Naposledy jsem jedl před 40 hodinami. Read More
Kedluben 2015
Michal Majer
(Z technických důvodů reportáž nedoplňují fotografie)
Co se vám vybaví, když se řekne zelenina? Zřejmě hnusná rozvařená brokolice, kterou vám soudružky učitelky cpaly v jídelně do krku. Takové vnímání je špatné! Zelenina je totiž zábavná, vzrušující a nečekaná! Přesvědčil jsem se o tom na výstavě Kedluben 2015, kam jsem zavítal minulý týden. Read More
Vystoupil jsem z autobusu. Přímo za zastávkou se skvěl honosný nápis Kedluben 2015 napsaný fixkou na kartonu. Pod ní stál mladík s jointem, co právě dosnídal svoje holuby z nosu.
Jo, tahle akce vejde do dějin lidstva. Read More
Potřetí jsem zkontroloval číslo popisné na displeji smartphonu se zrezlým plíškem na polozbořené zdi.
27.
To sedí. Read More
„Odešels z kanclu, abys mohl… být veverka?“ rozpixelovaný Pixel na CRT monitoru potáhl z jointa a zapil to dvěma loky mladého ječmene. „Neříkals, že chceš být spíš spisovatel?“ Read More
„Vezmi si svačinu!“ křikla na mě máma, když jsem si na nohy obouval veverčí tlapy. „Nechci. Tímhle otvorem tu housku neprostrčim,“ řekl jsem zkušeně a nasadil si na hlavu obrovskou hlavu hlodavce.
„Tak si jí přece můžeš sundat!“ opáčila matka logicky. „Ne, to bych si nadrobil do trupu,“ odbyl jsem ji vzápětí a přibouchnul si ocas do dveří.
Rozjíždím slibnou kariéru. Read More
Vstoupil jsem do oprýskané šedivé budovy, která na jinak malebném náměstí mého rodného města působila jako nádor.
V přízemí se linul smrad přepáleného oleje, piva, cigaret a měsíce nepraných riflí. ZÁCHODY POUZE PRO ZÁKAZNÍKY HOSPODY U FRANTY! stálo na ceduli. Svět je jeden velkej pisoár! dopsal pod to kdosi propiskou.
Existence vlhké skvrny v rohu byla náhle jasnější. Read More
Krtek vylovil z kapsy pláště proužek papíru ještě z dob jehličkových tiskáren. Podal mi ho.
Nervózně jsem poposedl na trosce čekárenské sedačky a tázavě se zadíval do jeho popelníků: „Čísla.“ Read More
Pixel má pocit, že se poslední dobou vzdalujeme. Abychom tomu zabránili, začali jsme spolu chodit na kuřácké pauzy. Já nekouřím. A už vůbec to nehodlám dýchat pasivně. Tak stojíme každý v opačném rohu parkoviště a křičíme na sebe. Read More
Zadal jsem si do Googlu slovo porod. Objevily se přede mnou desítky odkazů. Porodní bolesti. Nástřih hráze. Vyhřeznutá děloha. Lékaři nechali omylem v matce placentu. Lékaři nechali omylem v pacientovi dvacet let roušku. Žena zemřela při císařském řezu. „Holky, dělá se císařák při vědomí?“ Read More
„Vyhrňte si tričko… teď to trochu zastudí.“ Doktor vymáčknul Sylvě na břicho podivnou hmotu z tuby. Vydalo to takový prdlavě-čvachtavý zvuk. Zahihňal jsem se.
„To je otec dítěte,“ prohodila směrem ke mně Sylva tónem, kterým lidé obvykle představují své mentálně retardované mladší sourozence. Read More
Seděli jsme se Sylvou naproti sobě ve firemní kantýně, mlčeli a dloubali vidličkami do buchtiček se šodó.
Ob místo vedle nás se k sobě na jediné židli tiskli Roman a Monika, čerstvě zasnoubený pár z HR. Vzájemně se krmili, lechtali a častovali přezdívkami, které vás připraví o 40 bodů IQ a zbytky libida. Read More
Seděl jsem za šéfovým stolem a vymýšlel popisek ke skřipci na bradavky s řetízkem. Nebuďte padavky, skřípněte si bradavky! Kudy z nudy? Scvakni dudy! Dvorec na konec. Pořád tomu něco chybělo. Podělaný múzy! Nikdy jsem jim neuměl poručit.
Možná kdybych… všiml jsem si na stole krabičky kancelářských sponek. Ujistil jsem se, že mě nikdo nevidí, rozepnul si dva knoflíčky u košile a nasadil sponku na levou bradavku. „Hnnh!“ To bolí… A nepomáhá. Read More
Budu si muset najít druhou práci, blesklo mi hlavou, když jsem mezi svátky platil kartou nákup za 16 korun, protože jsem neměl ani vindru a zůstatek na kartě činil 37,80.
O mě nejde, já si v pohodě vystačím po večerech s jídlem á la co mrazák dal (tuhle jsem si uvařil vynikající omáčku z malin, hřibů a housky), ale až budu platit dítě, už to taková sranda nebude. Read More
SPOJ DO PRAHY ODJIZDI KVULI VYLUCE Z JIZNI ZASTAVKY. VESELE VANOCE A STASTNY NOVY ROK VAM PREJI CESKE DRAHY!
Díky vám, České dráhy, že jste mi umožnily jít ve sněhových závějích pět kilometrů pěšky na druhý konec našeho velkoměsta s krosnou na zádech narvanou zbytky ryby a salátu.
„Míšo, já ti toho kapra na česneku zabalim do krabičky a do sáčku, to nebude cejtit!“ vybavil se mi mámin starostlivý hlas ve chvíli, kdy kolem mě prošla dvojice a zatvářili se, jako by se ocitli na party pražských bezdomovců a milovníků pomočování. Read More
„Co jsem ti říkala, Miško? Nestůj s těma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně k tátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad.
Nikdy jsem tu o svém otci nemluvil.
Byl to trochu záměr. Chtěl jsem, aby byl tenhle blog zábava. Jak to mají lidi rádi.
Ale kdy jindy potemnět, když ne na Vánoce? Read More
Postával jsem na Andělu a sledoval obrýleného plešatějícího týpka pod plastikou obřího trdelníku, jak sugestivně prská na mikrofon: „Ježíš tě miluje! Miluje tě!“ tykal neadresně do spěchajícího davu obtěžkaného nákupními taškami. „Ježíš tě zná! Ví o tobě všechno. A přesto tě miluje!“
Pecka. Ukousl jsem další sousto langoše se sýrem a kečupem. Read More
„Čulibrci, takže, co sem to chtěl probírat. Jo hele, to vám ukážu, tuhle sem si zkoušel, jak se asi skáče na lyžích, jo. Hele, čum, čum.“
Šéf si vylezl na kancelářskou židli a skočil z ní na zem. U toho zařval „Čum, hele, telemark!“ a celé vystoupení ukončil větou „To sem nacvičoval včera celý odpoledne.“
Všichni znuděně projížděli Facebook na mobilu, Patrik proaktivně zatleskal. Read More
Vystoupil jsem z autobusu kdesi na Jižním městě a vydal se na náš vánoční večírek. Podle mých výpočtů a serveru Mapy.cz by to mělo být zhruba někde mezi paneláky, Mordorem a transsibiřskou magistrálou.
„Proč nemáme tu party někde v centru?“ ptal jsem se v kanclu zoufale, když jsem si do prohlížeče zadal název podniku a vyjel mi odkaz na web, jehož poslední aktualizace proběhla v roce 96. „Vítáme vás na internetu naší restaurace“, stálo v záhlaví. Read More
Ještě minulý týden jsem ze své židle na Sylvu dobře viděl. Od Mikuláše jí zpoza monitoru čouhá jenom šošolka.
Kdykoli jdu kolem jejího stolu, začne současně pít, telefonovat a skartovat.
Když jsme do sebe narazili v kuchyňce, zpanikařila, strčila hlavu do lednice a snažila se za sebou zavřít. Read More
„Sorry, kámo, nedorazim. Metro mi přiskříplo vocas. Zadní půlka čerta odjela do Depa Hostivař.“
„Si děláš prdel,“ hlesl jsem přes vatový plnovous.
„Nedělám. Ale trochu mi kouká,“ přiznal Pixel. Read More
„Takže čulibrci, blíží se vánoční večírek. Naše oddělení dostalo na starosti organizaci. Musíme k tomu vymyslet pár věcí. Zaprvý – téma. Zadruhý – jak moc stojíte o vánoční prémie.“
Sousloví vánoční prémie mě probralo z polospánku. „Co je s nima? Zase je pošlete v dubnu jako naposled?“
„Chcete vánoční večírek?“
„Chceme!“ křikly jednohlasně Sylva s Pavlínou.
„No vidíte, je to otázka priorit. Takže vám nebude vadit, když na to padnou ty prémie.“ Read More
Sylva dostala kopačky. Byli jsme svědky fáze popírání, kdy si Sylva dál dělala třikrát denně těhotenské testy, registrovala se mailovou adresou do newsletterů všech svatebních salonů a ráda s námi diskutovala o fotbale, protože chodí s fotbalistou, a tak tomu rozumí.
„Hele, teďka ta Sparta, to bylo. Já sem si v druhý třetině říkala, že ten Panenka to už asi nedá!“ Read More
Nenalíčená Sylva v teplácích a flanelové košili ležela rozvalená ve fatboyi vedle kopírky, cucala třicátý trojúhelníček taveného sýra a zapíjela to krabicovým vínem.
„Nechceš si vzít radši dovolenou?“ podíval jsem se na ni empaticky. Read More
„Nemyslím, že je úplně dobrý nápad tisknout reklamu na cigarety na školní aktovky,“ jednou rukou jsem po paměti mačkal tlačítko do našeho patra, ve druhé jsem držel mobil, kafe a brašnu s notebookem.
Šesté podlaží.
„Chápu, že chcete podchytit svoji cílovku co nejdřííííííííí…“ vykročil jsem ze dveří, zakopl o šňůru barevných žároviček a parakotoulem přistál pod stromečkem v hromadě plyšových sobů a prázdných dárkových krabic. Read More
Zničil jsem sklad. Teď sedím v Zedníčkově kanclu a přemýšlím, kam mě tak můžou tentokrát převelet. Existuje ještě něco pod skladem? Zavřou mě do sklepa a tam budu nucen ve tmě spolupracovat se zakomplexovaným dvojníkem Honzy Rosáka?
Sakra, už jde. Dopíšu to pak. Read More
Stál jsem opřený o regál a přežvykoval bagetu s kuřecími nugetkami z automatu. Poslední týdny je tenhle moment moje nejoblíbenější část dne.
Poloretardovaný Hulk chodí jíst do kantýny a stráví tam minimálně hodinu (buď se furt učí s příborem, nebo mu dělá problém strávit tu kuchařku s knírem, co sežral po bazénu guláše) a Zedníček se zavírá v prosklený kukani.
Asi si onduluje muleta. Read More
Balancoval jsem na kraji nejvyššího regálu a vymetal pavučiny ze zářivek vypelichaným spodkem koštěte (násadu si musím zasloužit). Čas mi krátila zajímavá optická iluze: Zdálo se, že ať se hnu kamkoli, klitoris Terezy Pergnerové se vždycky dívá přímo na mě. Read More
S rachotem se za mnou zabouchla železná vrata.
Bázlivě jsem si odkašlal do ticha haly: „Dobré… jitro?“
„Jitro? Jitro? Jitro?“ opáčila ozvěna odrážející se od stěn skladiště.
Mezi regály se cosi pohnulo. V kuchyňském koutě sedělo pohlednější dvojče Jabby Hutta v montérkách, ze kterých by šel ušít menší cirkusový stan. Zrovna se zakusoval do svého sendviče: podélně rozříznutého pecnu chleba, ze kterého čouhal celý králík. Read More
Zejtra nastupuju do skladu. A protože jsem se zatím nevzpamatoval z šoku a poslední dny si po večerech akorát googluju, jaký všechny zranění může člověku přivodit přejetí ještěrkou, pád půltunový bedny otvíráků na pivo na hlavu a vstávání před šestou hodinou ranní, nejsem schopnej napsat souvislejší text. Read More
Zrovna když jsem se snažil vypreparovat z klávesnice hlínu, která tam napadala z květináče, co na ni spadl z police, která se utrhla poté, co na ni odletěla židle, kterou včera při zásahu odhodil od Pixelova stolu hasič se slovy: „Tady něco smrdí!“, aby následně zjistil, že Pixel v šuplíku kompostuje zbytky od oběda, vrazil do kanclu šéf.
Třímal jsem v rukou tablet a úpěnlivě čekal odpovědi. První vyskočila snad do minuty! A další v závěsu.
prosim vas. dneska jenom telegraficky. beze srandy a literarnch piruetek
obvkle to pisu vecer pred spanim v pyzamu, mazlim se s tim a nedatlim to na prvni dobrou na zachode na tabletu primo do wordpressu, ale..
jsem v rejzi. potrebuju pichnout. mam (m)oralni dilema Read More
Mail od šéfa s předmětem ČULIBRCI, PŘÍŠTÍ PONDĚLÍ MÁTE VOLNO mě zaskočil. Stálo v něm přesně tohle: Čulibrci, příští pondělí máte volno.
Hurá! Vlezu pod peřinu a budu celej den koukat na True Detective a jíst u toho nudle. Vítejte ve světě nezadaných třicátníků s kreditem na Dámejídlo a Uložto. Read More
Zdarec, vy konzumní ovce. To čumíte, co? Michal mi totiž strčil svůj notebook, abych tam něco pošteloval, a protože sem jeho supr kámoš, maličko sem mu prohrábnul historii v prohlížeči a nějaký ty dokumenty. Read More
14. října 2006 seděl neúspěšný asfaltér Karel Krákora na záchodě, když vtom ho napadlo, že prodá svoje čelo jako reklamní plochu.
Za 80 000 Kč ho koupil Svět hraček.
Zatímco si nechal tetovat mezi oči kostku Lega a plyšového medvěda, Karel se do svého tatéra Dušana Tittlebacha zamiloval a opojeni reklamním byznysem společně založili agenturu Krak&Tit. Ta dnes zaměstnává na 550 nebožáků. Včetně mě. Read More
Probudilo mě zvonění telefonu.
Hrábnul jsem po něm poslepu a spadnul na zem pod postel.
Jsou čtyři hodiny ráno. Co když je to Pavlína?
Co když se ji právě někdo pokouší znásilňovat ve sklepě a moje číslo na mobil bylo to jediné, na co si byla schopna vzpomenout a ve vypjaté situaci násilníkovi navzdory schopná na dotykáči bez chyby vyťukat?
Mobil stále vibroval. Read More
Sáhnul jsem po toaletním papíru. VRAHU! Tenhle nápis byl lihovým fixem vyveden po celém jeho obvodu.
Ach jo, brzy budou volby.
Týden před každými volbami se v Pixelově hlavě rozpoutá imaginární válka proti konzumu a boj za recyklaci. Jako fanatický volič Strany zelených vymění toaleťák za šmirgl papír a nutí nás místo mikrovlnky ohřívat obědy na solárním panelu. Read More
Usrkl jsem doušek ranní kávy a otevřel Outlook.
Práce, bla bla. Uzavřete si docházku. Nigerijský milionář chce, abych mu poslal číslo účtu. 18–22 výpadek intranetu. Pixel posílá znělku My z Kačerova s opravdovými kachnami. Team building. Skartace. Vykulená Pavlína má v puse penis. Stravenk–
Sotva jsem si pípl příchod, přiskočil ke mně šéf, strčil mi do podpaží šišku uherského salámu, do ruky Mojito a připálil vanilkový doutník. Kdybychom byli v komiksu, vydechl bych několik obláčkových otazníků. Takhle jsem se jen zaraženě zakuckal.
Mám trochu pocit, že během psaní zapomínám na kolegu Patrika. Tohle je kompenzace.
Ať přijdu do kanclu v kteroukoliv hodinu, Patrik už tam sedí.
Taky jsem ho nikdy neviděl odcházet domů.
Nedivil bych se, kdyby ve svojí proaktivní kožené aktovce nosil nafukovací lehátko a sprchoval se jarem ve dřezu v kuchyňce. Read More
„Čulibrci, mám syna!!!“ šéf při tomhle zvolání vrazil dveřmi do Patrika, který se komplet polil horkým kafem.
„To je super. A je to kluk, nebo holka?“ zareagoval Pixel nepřítomně Read More
Zakopl jsem o pytel brambor a šlápnul na něco, co znělo jako kočka. Přidržoval jsem se vodovodní trubky a po hmatu dotápal suterénem až za druhou zatáčku. Tam světlo mého telefonu konečně dopadlo na dveře s rozpitým nápisem IELEMAHKETYNK. Zaklepal jsem, ale neozval se žádný zvuk. Na okamžik jsem se polekal, že jsem ve vakuu, ale pak se ukázalo, že to nejsou tak úplně dveře, nýbrž obdélník z papundeklu. Read More
„Baaah!“ vykřikl jsem úlekem a upustil na zem laptop a koblihu.
Před mým pracovním stolem stála dvě identická děvčátka v modrých šatech, s mašlemi ve vlasech a kamennými výrazy ve tvářích.
Periferně jsem kmitl očima k výtahu, jestli dveřmi neprosakují čůrky krve nebo na ně neklepe sekyrou maniakální Jack Nicholson.
„Vi– vidíš je taky?“ šťouchl jsem vyplašeně Pixela do sluchátek.
„Vždycky jsem věděla, že tě najdu. Slova už jsou zbytečná. Svlíkni se.“
Nová kolegyně Pavlína v koženém overalu práskla bičem. Poslušně jsem si sundal všechno kromě trenek. Read More
Zemřela paní Milada. Zasáhlo to celý kancl.
„BOŽE!! PROČ JSI NÁM JI VZAL?!?! BYLA PRO MĚ JAKO DRUHÁ MATKA!!!!“ křičel Pixel na kolenou do stropní klimatizace, když ta nečekaná zpráva o její smrti přišla.
Pak rozbalil její parte. „Jo, vona se jmenovala příjmením Suchá, jo?“ Read More
„Čulibrci, mám pro vás dvě zprávy,“ přitančil ze své kukaně šéf. „Blbou a blbější. Kterou chcete slyšet jako první?“ Snažil se udržet pohřební výraz, ale v levém uchu měl zastrčené sluchátko, do kterého hrálo Because I’m Happy, a trochu to s ním šilo.
„Asi tu blbou. Aby to mělo nějakou logiku,“ přihlásil se Patrik, okresní přeborník v odpovídání na řečnické otázky.
„Nasadili jsme vám do počítačů sledovací software, ať víme, co v práci děláte.“ Read More
V naší lednici je černá díra.
Ať už si do ní schováte jogurt, mungo klíčky nebo prasečí hlavu, když se pro ně příště vrátíte, už tam nejsou. Jediné, co v lednici najdete, je světlo. Protože to – na rozdíl od vaší svačiny – má dostatečnou rychlost na to, aby uniklo z horizontu událostí. Read More
Přemýšleli jste někdy o tom, jak mohl dopadnout Váš pracovní pohovor, pokud byste dorazili například zkouření? Pomohlo by Vám to uspět? My to díky našemu figuranotvi už víme!
P.S.: Řekli jsme, že se mu ozveme.
Pípnul jsem si příchod a mrštně se protáhl turniketem: „Brýtro.“
„Co tady hulákáš, ty kryple? Nejseš tady sám, do hajzlu kurva!“ vyštěkl na mě zpoza Sylvina stolu zesinalý rozcuchaný přízrak s propadlými tvářemi a takovými pytli pod očima, že by se v nich vyspal celý skautský oddíl. Načež se chytnul za spánky a s nelidským křikem vyběhl z místnosti.
Naše oddělení je součástí velké korporace. Tu bohužel před asi rokem koupili američtí investoři. Bohužel proto, že se kvůli tomu v naší firmě zavedla americká firemní kultura. Všichni si tykáme a zdravíme se ahoj.
Do práce můžeme vodit psy.
Byl pátek.
Snažil jsem se vymyslet, jak slogan „Jsme zapáleni pro vaše podlahové krytiny“ vtěsnat na krabičku sirek.
Když jste totiž pro něco zapáleni, musíte lidem rozdávat sirky. Klient z firmy na podlahové krytiny mi ten vtip vysvětloval poslední týden tolikrát, až jsem podvědomě z mozku vytěsnil jeho jméno. Asi posttraumatický syndrom. Read More
Pražská MHD zavádí novou autobusovou linku číslo 404. Na základě stížností týkajících se nepřehlednosti navigace mezi zastávkami od Asociace IT pracovníků zavádí DPP nový styl zobrazování jízdního řádu v uživatelsky příjemnějším vizuálním provedení inspirovaném designem MS DOS. Již brzy na Vaší zastávce!
„No a timhlectim vocáskem jednou ten pazdrát zprzní každou kočičku, co se mu postaví do cesty,“ ukončil šéf detailní popis fotky z ultrazvuku své přítelkyně.
Té, která před čtyřmi lety skončila základní školu.
Pokračoval by ve výčtu budoucích zářezů toho alfa embrya zřejmě ještě dál, kdyby jeho monolog nepřerušil můj záchvat dávivého kašle. Read More
Týden začal podezřele vřele.
Hned jak jsem se objevil ve dveřích, Sylva přeskočila recepci, dojatě ke mně přiběhla, položila mi hlavu na hrudní kost a dobré dvě minuty mě objímala. Nechtěl jsem vypadat nezdvořile, tak jsem se křečovitě usmíval a otcovsky ji plácal po lopatkách.
Po 110 vteřinách mě rozbrnělo rameno. Přidušeně jsem gestikuloval směrem k Pixelovi, ať mi zavolá a vysvobodí mě. To už mě ale Sylva pustila sama. Načež mě chytla za lícní torby a tklivě se mi zadívala do očí.
Kráčel jsem po rozpáleném asfaltu ke studentským kolejím, kde bydlí moje ex. Ve 30 stupních jsem voněl jako ulička mezi vepřínem a parfumerií. Oči podlité krví, jak jsem se půldruhé hodiny marně pokoušel nasadit si kontaktní čočky. A přes levý spánek pulzující fialová boule z toho, jak Pixel prudce vpadnul na záchod, zrovna když jsem vedle mísy dělal kliky.
Když jdete na první schůzku s bejvalkou, musíte nějak vypadat. Read More
… aneb těžko na cvičišti, lehko na pracovišti. Podobných bonmotů by se dala vymyslet v rámci předstírání práce určitě spousta. Všechny ale znamenají to samé: pokud chcete mít v práci klid a zároveň se chcete pyšnit aurou svědomitého pracovníka, musíte na sobě tvrdě makat a osvojit si techniky kamuflující fakt, že ve skutečnosti nic neděláte. Read More
Nenávidím letošní léto.
Je to pro mě ještě horší životní období než ty 3 roky na střední škole mezi prvním a druhým sexem.
Zatímco všichni na Facebooku nadšeně sdílí hromady fotek z dovolených, rozluček se svobodou, svateb a porodů, já sedím doma u větráku a gůglím si příznaky rakoviny. Read More
„…no a právě proto, že tam ty spermie zašťoucháváš zpátky prstem, jmenuje se to prstíčková metoda,“ dokončila Sylva 30minutový monolog o své snaze otěhotnět, během kterého se Pixel dvakrát pokusil udávit vlastním dredem Read More
„Sezení je škodlivější než kouření,“ zaševelil tiše do potemnělé zasedačky rachitický týpek a vytáhl z igelitky páteř.
Sylva omdlela. Read More
„Takže vy chcete dva tisíce USB flash disků ve tvaru… penisu,“ opakoval jsem do mobilu opatrně a v koutku duše stále doufal, že jsem se přeslechl.
„Ano. Našemu šéfovi to připadá vtipné.“ Read More
Před barákem se ozvalo vrrrrrnvrrrrrrrnvrrrrrrrrrrn. Dorazil šéf ve svém novém cabriu.
Vždycky než vypne motor, třikrát prošlápne plyn, aby se každý dozvěděl, že přijel v novém cabriu.
Po prvním dni, kdy skutečně každý ve firmě (kromě Pixela, co zrovna sledoval na videu twerkující koťátka) přiběhnul k oknu a obdivně pozoroval, jak šéf neumí podélně zaparkovat na místě, kam by se vešla i Costa Concordia, se reakce na vrrrrrrnvrrrrrrrnvrrrrrrrrrrrn změnily na: „Panebože, Sylvo, běž mu to prosimtě zaparkovat.“
V naší firmě se jednou týdně koná velká porada.
Má se tam zhodnotit uplynulý týden, rychle prolítnout, jak si na tom stojíme se zakázkami, vyřešit problémy a říct si, co se bude dělat příští týden.
Na tenhle bláhový vzorový program vzpomínám zasněně při každé poradě, která se od počátečního „Nazdaaaaar čulibrci,“ našeho šéfa plynule přesune k tomu, že nám na flipchart kreslí fixou schéma svého chrupu a vyznačuje, kde si nechal včera u zubaře udělat korunku. Read More
Dneska jsem se probudil a bylo mi 30.
Třicet.
Nedůvěřivě a krapet odcizeně jsem studoval odraz své tváře v prosklených dveřích metra. Dobře, vlasy už to možná trochu balí (zase o to víc se daří těm v uších, v nose a na zádech), ale jinak… Určitě bych se ještě dostal do divadla na studentské vstupné. Read More
Známe to všichni: ne každý den je posvícení a čas od času si na pomyslené kancelářské dno sáhneme všichni. Tady je seznam sedmi exkluzivních momentů, které zaručí, že se nějakou dobu nebude mluvit o ničem jiném , než o tomhle Vašem excesu. Nebo Vám za něj šéf udělí malé bezvýznamné mínus… Read More
V pondělí je mi 30.
Když máte u nás v práci narozeniny, jste to vy, kdo musí přinést dort.
Sotva se objevíte ve dveřích s podnosem, rozezní se openspacem série rozladěných mlasknutí a tlumených „ty voleee“, protože všichni vědí, že budou muset zbytek dne chtě nechtě řešit, co vám koupí. A navíc to můžou řešit jen tehdy, když jdete zrovna čůrat, telefonovat, masturbovat nebo hypnotizovat bublinky v dávkovači vody. Read More
Lidé si v kanclu dneska dodávají energii lecčíms. Někdo pije kafe, někdo Kamikaze, někdo….
Dneska se už vyrábí leccos. Například i generátory zvuků pro lepší spaní. Někdo rád poslouchá šum moře, někdo zvuky zvířat a my jsme pro Vás připravili 8 hodin ambientního kancelářského zvuku pro Váš lepší spánek jak doma tak v práci.
Taky jste si vždycky lámali hlavu k čemu je taková ta přihrádka vedle displeje na tiskárně? Nachos jako občerstvení při vyndavání zaseknutýho papíru jsou docela dobrá odpověď.
V kanceláři najdete spoustu věcí, které lze využít pro daleko kreativnější účely, než pro které byly navrženy. Taková kancelářská sponka se pak rázem promění v držák smartphonu, abyste mohli v práci sledovat filmy. Výrobci příslušenství pro mobilní telefony přijdou na buben!