S rachotem se za mnou zabouchla železná vrata.
Bázlivě jsem si odkašlal do ticha haly: „Dobré… jitro?“
„Jitro? Jitro? Jitro?“ opáčila ozvěna odrážející se od stěn skladiště.
Mezi regály se cosi pohnulo. V kuchyňském koutě sedělo pohlednější dvojče Jabby Hutta v montérkách, ze kterých by šel ušít menší cirkusový stan. Zrovna se zakusoval do svého sendviče: podélně rozříznutého pecnu chleba, ze kterého čouhal celý králík. Read More
Zejtra nastupuju do skladu. A protože jsem se zatím nevzpamatoval z šoku a poslední dny si po večerech akorát googluju, jaký všechny zranění může člověku přivodit přejetí ještěrkou, pád půltunový bedny otvíráků na pivo na hlavu a vstávání před šestou hodinou ranní, nejsem schopnej napsat souvislejší text. Read More
Zrovna když jsem se snažil vypreparovat z klávesnice hlínu, která tam napadala z květináče, co na ni spadl z police, která se utrhla poté, co na ni odletěla židle, kterou včera při zásahu odhodil od Pixelova stolu hasič se slovy: „Tady něco smrdí!“, aby následně zjistil, že Pixel v šuplíku kompostuje zbytky od oběda, vrazil do kanclu šéf.
