Zemřela paní Milada. Zasáhlo to celý kancl.
„BOŽE!! PROČ JSI NÁM JI VZAL?!?! BYLA PRO MĚ JAKO DRUHÁ MATKA!!!!“ křičel Pixel na kolenou do stropní klimatizace, když ta nečekaná zpráva o její smrti přišla.
Pak rozbalil její parte. „Jo, vona se jmenovala příjmením Suchá, jo?“
Paní Milada byla stará účetní, která celý den v kanclu luštila křížovky. Nosila si je v tašce na kolečkách.
Teď její stůl zel prázdnotou, zejména proto, že si okamžitě po oznámení její smrti kolegové rozebrali její novou klávesnici, myš, kalendář a organizér na vizitky. Zmizela i tři dny stará nedojedená houska.
Den nato Sylva s kamarádkou po telefonu už dvě hodiny intenzivně řešila, co si na sebe vezme na pohřeb.
„Já nic černýho nemám, na Omlazení.cz totiž holky psaly, že to zanáší těhotenskou čakru.“
A Pixel se zabýval etickou stránkou zpopelnění: „Víš, kolik emisí vypustí do vzduchu kouř z krematoria?! A navíc je to prostě brutální. CHA! TEĎ SEM TU SVINI ROZSTŘÍLEL,“ mávnul směrem ke hře na počítači.
Najednou se kanclem roznesl těžký odér kolínské. Pak se dlouho nedělo nic a pak přikráčel šéf.
Tupé měl dnes neobvykle správně nasazené. Místo trička „Fuck you you fucking fuck“ měl na sobě košili.
Něco není v pořádku.
Objasnilo se to vzápětí. Za šéfem přikráčela dlouhonohá prsatá blondýna s trochu stydlivým výrazem. „Čulibrci, to je Pavlínka. Bude nám tady dělat účetní. Nastoupí za paní Miladu, která nám všem velice chybí a jejíž smrt nás obrovsky zasáhla.“
Přísahal bych, že po slově účetní Pavlínku štípnul do zadku a kopnul pod stůl Miladinu tašku, aby mu nepřekážela v cestě.
Nová kolegyně se nejistě rozhlížela po kanclu. Pixel na mě gestikuloval, že má erekci.
Náhle se ke mně přiřítil šéf i celý jeho oblak smradu provozovatele velkého řetízkáče.
„Dělej čulibrku, směj se, ať to vypadá, že sem vtipnej!!“
„Chachachachacha.“
Pavlínka k nám se zájmem přistoupila. Pixel stál teď přímo za ní a simuloval soulož.
„Vyprávim tady čulibrkovi fóry a tipy, jak balit ženský, že jo?“ řekl šéf důležitě.
„Jojo, to mi připomíná, co miminko, kdy se to narodí?“
Šéf na mě hodil vražedný pohled, otočil se a beze slova se zabouchnul v kanclu.
„Ahoj, já jsem Pavlína.“ To andělské stvoření s poprsím Kate Upton mi podalo ruku. Zamotala se mi hlava. Z kolínské to nebylo.
„A..a..a..aaaaahoj, Michal.“ Vteřiny ticha. Minuty ticha. Hodiny ticha. Snažil jsem se během nich nenápadně slíznout ze svojí tváře čůrek potu a tvářit se u toho jako Clint Eastwood.
„Jseš v pohodě?“
„Jasně!“ Dělej, řekni jí něco, cokoliv, hlavně nemlč a nečum. Teď. Už musíš něco říct.
„Hele, kdybys byla mrtvá, chtěla bys radši zakopat rovnou, nebo nejdřív spálit?“
Já bych chtěl zakopat zaživa právě teď.
