Vystoupil jsem z autobusu. Přímo za zastávkou se skvěl honosný nápis Kedluben 2015 napsaný fixkou na kartonu. Pod ní stál mladík s jointem, co právě dosnídal svoje holuby z nosu.
Jo, tahle akce vejde do dějin lidstva. Read More
Michal
„Čulibrci, takže, co sem to chtěl probírat. Jo hele, to vám ukážu, tuhle sem si zkoušel, jak se asi skáče na lyžích, jo. Hele, čum, čum.“
Šéf si vylezl na kancelářskou židli a skočil z ní na zem. U toho zařval „Čum, hele, telemark!“ a celé vystoupení ukončil větou „To sem nacvičoval včera celý odpoledne.“
Všichni znuděně projížděli Facebook na mobilu, Patrik proaktivně zatleskal. Read More
Stál jsem opřený o regál a přežvykoval bagetu s kuřecími nugetkami z automatu. Poslední týdny je tenhle moment moje nejoblíbenější část dne.
Poloretardovaný Hulk chodí jíst do kantýny a stráví tam minimálně hodinu (buď se furt učí s příborem, nebo mu dělá problém strávit tu kuchařku s knírem, co sežral po bazénu guláše) a Zedníček se zavírá v prosklený kukani.
Asi si onduluje muleta. Read More
Balancoval jsem na kraji nejvyššího regálu a vymetal pavučiny ze zářivek vypelichaným spodkem koštěte (násadu si musím zasloužit). Čas mi krátila zajímavá optická iluze: Zdálo se, že ať se hnu kamkoli, klitoris Terezy Pergnerové se vždycky dívá přímo na mě. Read More
S rachotem se za mnou zabouchla železná vrata.
Bázlivě jsem si odkašlal do ticha haly: „Dobré… jitro?“
„Jitro? Jitro? Jitro?“ opáčila ozvěna odrážející se od stěn skladiště.
Mezi regály se cosi pohnulo. V kuchyňském koutě sedělo pohlednější dvojče Jabby Hutta v montérkách, ze kterých by šel ušít menší cirkusový stan. Zrovna se zakusoval do svého sendviče: podélně rozříznutého pecnu chleba, ze kterého čouhal celý králík. Read More
Zejtra nastupuju do skladu. A protože jsem se zatím nevzpamatoval z šoku a poslední dny si po večerech akorát googluju, jaký všechny zranění může člověku přivodit přejetí ještěrkou, pád půltunový bedny otvíráků na pivo na hlavu a vstávání před šestou hodinou ranní, nejsem schopnej napsat souvislejší text. Read More
Zrovna když jsem se snažil vypreparovat z klávesnice hlínu, která tam napadala z květináče, co na ni spadl z police, která se utrhla poté, co na ni odletěla židle, kterou včera při zásahu odhodil od Pixelova stolu hasič se slovy: „Tady něco smrdí!“, aby následně zjistil, že Pixel v šuplíku kompostuje zbytky od oběda, vrazil do kanclu šéf.
Zdarec, vy konzumní ovce. To čumíte, co? Michal mi totiž strčil svůj notebook, abych tam něco pošteloval, a protože sem jeho supr kámoš, maličko sem mu prohrábnul historii v prohlížeči a nějaký ty dokumenty. Read More
