Vystoupil jsem z autobusu kdesi na Jižním městě a vydal se na náš vánoční večírek. Podle mých výpočtů a serveru Mapy.cz by to mělo být zhruba někde mezi paneláky, Mordorem a transsibiřskou magistrálou.
„Proč nemáme tu party někde v centru?“ ptal jsem se v kanclu zoufale, když jsem si do prohlížeče zadal název podniku a vyjel mi odkaz na web, jehož poslední aktualizace proběhla v roce 96. „Vítáme vás na internetu naší restaurace“, stálo v záhlaví.
„Zapomněli jsme rezervovat flek a tohle bylo jediný volný z celý Prahy,“ zareagovala Sylva. Bylo to poprvé od Kačera Donalda, co na mě promluvila.
„Bo neni čas pyčo!!!“ To byl šéf. Byl před týdnem na služebce v Ostravě a od té doby na nás mluví jen rádoby ostravským dialektem a zpívá Nohavicu.
Dorazil jsem do cíle. Podle cedule na restauraci mi bylo hned jasné, že poslední aktualizace v roce 96 neproběhla jenom na webu.
Vevnitř jsem se nasáčkoval ke stolu pro šest, kde seděla celá naše firma včetně finančního oddělení, uklízeček a třech směn vrátných.
„Funguje tu nějaká obsluha? A už se sem doneslo, že vznikly peníze?“ ptal jsem se trochu zoufale Pixela a rozhlížel se okolo.
A pak jsem ji uviděl. Hanku.
Moje expřítelkyně seděla na druhém konci hospody u stolu s nějakým chlapem. Ačkoliv jsem mu neviděl do tváře, okamžitě mi bylo jasné, že je to ten nejnechutnější hajzl vůbec, pravděpodobně bratranec Miloše Zemana.
„Jdu na bar!“
Objednal jsem si dvojitý rum. Barman, ne nepodobný Daliboru Jandovi před dvaceti kily, vytáhnul láhev s nápisem RUM. Dobrý, takže dneska umřu.
Kopnul jsem to do sebe. Najednou se objevila vedle mě.
„Ahoj Michale, co tady děláš?“
„Máme tu firemní večírek,“ mávnul jsem ke stolku, kde to vypadalo jako v asijském metru.
„Aha. Já jsem tu s… Petrem.“
„Mhhhm. Takhle zezadu vypadá jako bratranec Miloše Zemana.“
„Hele Michale, víš… já jsem se ti bála napsat nebo zavolat, ublížila jsem ti. a ještě ti sebrala větrák.“
„To je v pohodě. Koupil jsem si vějíř.“
„Ne, vážně. Víš, mně se po tobě občas stejská. Chtěla sem ti psát na Vánoce, jestli nezajdem na punč.“
Oněměl jsem. Rychle jsem se snažil vymyslet nějakou cool reakci, ze které nebude poznat, že se mi fakt chce na velkou a že mám tak trochu erekci a že někde uvnitř mě radostně skáče malej Michal na trampolíně a zpívá si něco od Taylor Swift.
„Máš drobek na bradě,“ vypáčil jsem ze sebe nakonec.
Hanka se usmála a odešla.
Než jsem stačil vstřebat, co se právě odehrálo, na baru se objevila Sylva. Byla trochu přiopilá.
„Tak hele, já vim, co sme si řekli v tom ptákovi, ale já sem teď sama a potřebuju sex. Bez otázek. Bez odpovědí. Bez oblečení. Klasickej pohlavní styk, jestli mi rozumíš. Soulož, zásun, já si lehnu a ty si lehneš na mě a pak…“
„Nekřič,“ uklidnil jsem ji, když na nás začali zírat všichni místní padesátníci, co právě házeli sociální dávky do Daytony.
„Ještě si o tom promluvíme.“
„Na to neni čas, pyčo!!“ vykřikla na mě Sylva, začala se hystericky smát a odpotácela se ke stolu.
K baru se blížila Pavlína. Panebože, to to dneska neskončí??
„Ahoj Míšo,“ řekla mi rádoby svůdným hlasem. „Víš, přemýšlela jsem o tom, co se mezi námi stalo. Myslím na tebe. Chtěla bych víc. Co kdybys mě někdy pozval na rande? Víš, romantika, mohli bychom zkusit, co to s námi udělá…“
„Musim na záchod,“ zastavil jsem její něžné vyznání a doběhl na WC.
Místnost měla 2×3 metry, z toho dvě třetiny zabírala kabinka. Zaklepal jsem.
„Sorry kámo, právě ukládám biologickej odpad,“ uchechtnul se zevnitř Pixel.
Sakra, sakra, co budu dělat? Není čas na hrdinství.
Vlítnul jsem na dámy. Zavřel jsem se v první kabince. Sakra, nejde zamknout. Dveře toalet se otevřely. A po chvíli podruhé.
„Ahoj Sylvi. Tak co? Jak se bavíš?“
„Na nic. Vypadá to, že už mě nikdo nechce ani jen na sex.“
Sylva s Pavlínou si povídají u umyvadla. Asi mám infarkt.
„Kdo tě nechce na sex? To je blázen, vždyť seš kus!“
„Michal. Měli jsme spolu něco na Mikuláše, a teď už nechce. Jestli vono ho nerajcovalo, že jsme byli v kostýmech.“
„Michal? Náš Michal??“ vykřikla Pavlína. „Tak jestli tě můžu uklidnit, nejseš tu jediná zneužitá!!“
Dveře se opět otevřely. Dovnitř přišel někdo třetí. Ten šel ale rovnou ke kabinkám. Vzal za kliku té mojí.
Byla to Hanka. Než stačila cokoliv říct, zatáhl jsem ji dovnitř a zuřivě zagestikuloval, ať nic neříká.
„Takže mi chceš říct, že ten prasák Michal to nejdřív zkoušel na tebe a pak to zkoušel na mě?!“ ozvala se rozčílená Sylva.
„Vypadá to tak. To se ale těžce zmýlil, frajer.“
Hanka se na mě prudce otočila a vyvalila oči. Pokrčil jsem rameny.
Během vteřiny mi vrazila facku, rozrazila dveře kabinky a odešla.
Před kabinkou najednou stály i Sylva s Pavlínou. Seděl jsem před nimi s kalhotami na půl žerdi a přemýšlel o možnostech úniku. Po dvouvteřinové analýze mi došlo, že se můžu leda spláchnout.
Dostal jsem další dvě facky.
Veselé Vánoce.
