Krtek vylovil z kapsy pláště proužek papíru ještě z dob jehličkových tiskáren. Podal mi ho.
Nervózně jsem poposedl na trosce čekárenské sedačky a tázavě se zadíval do jeho popelníků: „Čísla.“
Pokýval vědoucně hlavou, „Blahopřeju,“ a potřásl mi pravicí: „Nejsi otec. Jsi jen… nekňuba, co šel zrovna kolem.“
Zastavilo se mi srdce. Na ten moment nikdy nezapomenu. Bylo to, jako když se do vašeho příběhu spustí komínem zpustlý zrzavý bratr Santy Clause a nedaruje vám ponožky a antiperspirant, ale… 40 let života. S kterými můžete naložit, jak chcete VY.
Chytil jsem ho za obličej, políbil na nos a pohnětl mu tváře, jako když se mazlíte se šarpejem. „Už NIKDY nesundám kondom!!“ Lehl jsem si na záda do hromádky odrolené molitanové drti a za zpěvu Bird is the Word máchal rukama a nohama ve snaze obtisknout do ní andělíčka. Nakonec jsem se převalil na bok, schoulil se do klubíčka a tiše se rozplakal.
V pondělí jsem dorazil do práce až na jedenáctou.
Hned u turniketů na mě vystartovala Sylva: „Co to mělo v pátek znam–“
„Nejsem otec.“
Sylvě spadla brada.
„Buď jsi spala ještě s někým,“ zaklapl jsem jí sanici zpátky do pantů, „nebo je to Andrého.“
Z kukaně vyběhl polohysterický šéf: „Á, tak pán se uráčil! Mám snad příště nejdřív rozvinout červený kober–“
„Dávám výpověď,“ odevzdal jsem mu telefon a notebook a narovnal tupé. „Mám toho tady plný kecky.“
„Výp–“
Přimotal se zoufalý Patrik: „Neviděli jste můj hrníček?“
Položil jsem mu ruku na rameno. „Napij se z kohoutku.“
Přivolal jsem výtah, svezl se do přízemí a vyšel z budovy.
Hned vedle vjezdu do garáží je neudržované dětské hřiště.
Lehl jsem si na hranu pískoviště a čtvrt hodiny se jen díval na oblohu a vzpomínal, jak odlišně plynul čas v době, kdy byl tohle můj způsob, jak trávit odpoledne.
Když začalo být únorové slunce moc dotěrné, vytáhl jsem z peněženky vizitku a zastínil ho.
Michal MAJER. account manager. Krak&Tit
To nejcennější, co máte, je váš čas a pozornost. Jen si to neuvědomíte, dokud se vám po nich nezačne sápat rakovina nebo vřeštící kojenec.
Dostali jste je darem. Při narození. A já znova před týdnem.
Nedají se přikoupit. Nedají se půjčit.
A záleží jen na vás:
- Jak svůj čas využijete.
- A na co si svým kuželem pozornosti posvítíte.
A kam se hnete, všude se o vaši pozornost svádí boj. Všichni se snaží napasovat do vašeho zorného pole, aby vám mohli říct, že potřebujete tohle nebo tohle. A měli byste to a to.
Proto v Krak&Titu tiskneme hovadiny na každej deštník, klíčenku i létající talíř. Chceme vám ukrást kousek vaší pozornosti a nakukat vám, že potřebujete zrovna tyhle plíny a tenhle křovinořez.
Nepotřebujete.
Potřebujete si jenom uvědomit, že to nejcennější celou dobu máte.
Čas a pozornost.
Věnujte je tomu, co vám dává smysl, a těm, na kterých vám záleží.
A nenechte si je zasírat nesmyslama, co vám chtějí prodat na každém rohu.
Nebuďte spotřebitel. Buďte tvůrce.
Uplácal jsem retardovanou bábovičku, švihácky jí vetkl „za ucho“ vizitku a šel se zapsat na úřad práce.
