Potřetí jsem zkontroloval číslo popisné na displeji smartphonu se zrezlým plíškem na polozbořené zdi.

27.

To sedí. Read More

„Odešels z kanclu, abys mohl… být veverka?“ rozpixelovaný Pixel na CRT monitoru potáhl z jointa a zapil to dvěma loky mladého ječmene. „Neříkals, že chceš být spíš spisovatel?“ Read More

„Vezmi si svačinu!“ křikla na mě máma, když jsem si na nohy obouval veverčí tlapy. „Nechci. Tímhle otvorem tu housku neprostrčim,“ řekl jsem zkušeně a nasadil si na hlavu obrovskou hlavu hlodavce.

„Tak si jí přece můžeš sundat!“ opáčila matka logicky. „Ne, to bych si nadrobil do trupu,“ odbyl jsem ji vzápětí a přibouchnul si ocas do dveří.

Rozjíždím slibnou kariéru. Read More

Vstoupil jsem do oprýskané šedivé budovy, která na jinak malebném náměstí mého rodného města působila jako nádor.

V přízemí se linul smrad přepáleného oleje, piva, cigaret a měsíce nepraných riflí. ZÁCHODY POUZE PRO ZÁKAZNÍKY HOSPODY U FRANTY! stálo na ceduli. Svět je jeden velkej pisoár! dopsal pod to kdosi propiskou.

Existence vlhké skvrny v rohu byla náhle jasnější. Read More

Krtek vylovil z kapsy pláště proužek papíru ještě z dob jehličkových tiskáren. Podal mi ho.

Nervózně jsem poposedl na trosce čekárenské sedačky a tázavě se zadíval do jeho popelníků: „Čísla.“ Read More

Zadal jsem si do Googlu slovo porod. Objevily se přede mnou desítky odkazů. Porodní bolesti. Nástřih hráze. Vyhřeznutá děloha. Lékaři nechali omylem v matce placentu. Lékaři nechali omylem v pacientovi dvacet let roušku. Žena zemřela při císařském řezu. „Holky, dělá se císařák při vědomí?“ Read More