„Vyhrňte si tričko… teď to trochu zastudí.“ Doktor vymáčknul Sylvě na břicho podivnou hmotu z tuby. Vydalo to takový prdlavě-čvachtavý zvuk. Zahihňal jsem se.
„To je otec dítěte,“ prohodila směrem ke mně Sylva tónem, kterým lidé obvykle představují své mentálně retardované mladší sourozence. Read More
Seděli jsme se Sylvou naproti sobě ve firemní kantýně, mlčeli a dloubali vidličkami do buchtiček se šodó.
Ob místo vedle nás se k sobě na jediné židli tiskli Roman a Monika, čerstvě zasnoubený pár z HR. Vzájemně se krmili, lechtali a častovali přezdívkami, které vás připraví o 40 bodů IQ a zbytky libida. Read More
Seděl jsem za šéfovým stolem a vymýšlel popisek ke skřipci na bradavky s řetízkem. Nebuďte padavky, skřípněte si bradavky! Kudy z nudy? Scvakni dudy! Dvorec na konec. Pořád tomu něco chybělo. Podělaný múzy! Nikdy jsem jim neuměl poručit.
Možná kdybych… všiml jsem si na stole krabičky kancelářských sponek. Ujistil jsem se, že mě nikdo nevidí, rozepnul si dva knoflíčky u košile a nasadil sponku na levou bradavku. „Hnnh!“ To bolí… A nepomáhá. Read More
Budu si muset najít druhou práci, blesklo mi hlavou, když jsem mezi svátky platil kartou nákup za 16 korun, protože jsem neměl ani vindru a zůstatek na kartě činil 37,80.
O mě nejde, já si v pohodě vystačím po večerech s jídlem á la co mrazák dal (tuhle jsem si uvařil vynikající omáčku z malin, hřibů a housky), ale až budu platit dítě, už to taková sranda nebude. Read More
SPOJ DO PRAHY ODJIZDI KVULI VYLUCE Z JIZNI ZASTAVKY. VESELE VANOCE A STASTNY NOVY ROK VAM PREJI CESKE DRAHY!
Díky vám, České dráhy, že jste mi umožnily jít ve sněhových závějích pět kilometrů pěšky na druhý konec našeho velkoměsta s krosnou na zádech narvanou zbytky ryby a salátu.
„Míšo, já ti toho kapra na česneku zabalim do krabičky a do sáčku, to nebude cejtit!“ vybavil se mi mámin starostlivý hlas ve chvíli, kdy kolem mě prošla dvojice a zatvářili se, jako by se ocitli na party pražských bezdomovců a milovníků pomočování. Read More
„Co jsem ti říkala, Miško? Nestůj s těma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně k tátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad.
Nikdy jsem tu o svém otci nemluvil.
Byl to trochu záměr. Chtěl jsem, aby byl tenhle blog zábava. Jak to mají lidi rádi.
Ale kdy jindy potemnět, když ne na Vánoce? Read More
Postával jsem na Andělu a sledoval obrýleného plešatějícího týpka pod plastikou obřího trdelníku, jak sugestivně prská na mikrofon: „Ježíš tě miluje! Miluje tě!“ tykal neadresně do spěchajícího davu obtěžkaného nákupními taškami. „Ježíš tě zná! Ví o tobě všechno. A přesto tě miluje!“
Pecka. Ukousl jsem další sousto langoše se sýrem a kečupem. Read More
