Sotva jsem si pípl příchod, přiskočil ke mně šéf, strčil mi do podpaží šišku uherského salámu, do ruky Mojito a připálil vanilkový doutník. Kdybychom byli v komiksu, vydechl bych několik obláčkových otazníků. Takhle jsem se jen zaraženě zakuckal.
Mám trochu pocit, že během psaní zapomínám na kolegu Patrika. Tohle je kompenzace.
Ať přijdu do kanclu v kteroukoliv hodinu, Patrik už tam sedí.
Taky jsem ho nikdy neviděl odcházet domů.
Nedivil bych se, kdyby ve svojí proaktivní kožené aktovce nosil nafukovací lehátko a sprchoval se jarem ve dřezu v kuchyňce. Read More
„Čulibrci, mám syna!!!“ šéf při tomhle zvolání vrazil dveřmi do Patrika, který se komplet polil horkým kafem.
„To je super. A je to kluk, nebo holka?“ zareagoval Pixel nepřítomně Read More
Zakopl jsem o pytel brambor a šlápnul na něco, co znělo jako kočka. Přidržoval jsem se vodovodní trubky a po hmatu dotápal suterénem až za druhou zatáčku. Tam světlo mého telefonu konečně dopadlo na dveře s rozpitým nápisem IELEMAHKETYNK. Zaklepal jsem, ale neozval se žádný zvuk. Na okamžik jsem se polekal, že jsem ve vakuu, ale pak se ukázalo, že to nejsou tak úplně dveře, nýbrž obdélník z papundeklu. Read More
„Baaah!“ vykřikl jsem úlekem a upustil na zem laptop a koblihu.
Před mým pracovním stolem stála dvě identická děvčátka v modrých šatech, s mašlemi ve vlasech a kamennými výrazy ve tvářích.
Periferně jsem kmitl očima k výtahu, jestli dveřmi neprosakují čůrky krve nebo na ně neklepe sekyrou maniakální Jack Nicholson.
„Vi– vidíš je taky?“ šťouchl jsem vyplašeně Pixela do sluchátek.
