„Vezmi si svačinu!“ křikla na mě máma, když jsem si na nohy obouval veverčí tlapy. „Nechci. Tímhle otvorem tu housku neprostrčim,“ řekl jsem zkušeně a nasadil si na hlavu obrovskou hlavu hlodavce.
„Tak si jí přece můžeš sundat!“ opáčila matka logicky. „Ne, to bych si nadrobil do trupu,“ odbyl jsem ji vzápětí a přibouchnul si ocas do dveří.
Rozjíždím slibnou kariéru. Read More
Vstoupil jsem do oprýskané šedivé budovy, která na jinak malebném náměstí mého rodného města působila jako nádor.
V přízemí se linul smrad přepáleného oleje, piva, cigaret a měsíce nepraných riflí. ZÁCHODY POUZE PRO ZÁKAZNÍKY HOSPODY U FRANTY! stálo na ceduli. Svět je jeden velkej pisoár! dopsal pod to kdosi propiskou.
Existence vlhké skvrny v rohu byla náhle jasnější. Read More
Krtek vylovil z kapsy pláště proužek papíru ještě z dob jehličkových tiskáren. Podal mi ho.
Nervózně jsem poposedl na trosce čekárenské sedačky a tázavě se zadíval do jeho popelníků: „Čísla.“ Read More
Pixel má pocit, že se poslední dobou vzdalujeme. Abychom tomu zabránili, začali jsme spolu chodit na kuřácké pauzy. Já nekouřím. A už vůbec to nehodlám dýchat pasivně. Tak stojíme každý v opačném rohu parkoviště a křičíme na sebe. Read More
