„Čulibrci, takže, co sem to chtěl probírat. Jo hele, to vám ukážu, tuhle sem si zkoušel, jak se asi skáče na lyžích, jo. Hele, čum, čum.“
Šéf si vylezl na kancelářskou židli a skočil z ní na zem. U toho zařval „Čum, hele, telemark!“ a celé vystoupení ukončil větou „To sem nacvičoval včera celý odpoledne.“
Všichni znuděně projížděli Facebook na mobilu, Patrik proaktivně zatleskal. Read More
Vystoupil jsem z autobusu kdesi na Jižním městě a vydal se na náš vánoční večírek. Podle mých výpočtů a serveru Mapy.cz by to mělo být zhruba někde mezi paneláky, Mordorem a transsibiřskou magistrálou.
„Proč nemáme tu party někde v centru?“ ptal jsem se v kanclu zoufale, když jsem si do prohlížeče zadal název podniku a vyjel mi odkaz na web, jehož poslední aktualizace proběhla v roce 96. „Vítáme vás na internetu naší restaurace“, stálo v záhlaví. Read More
Ještě minulý týden jsem ze své židle na Sylvu dobře viděl. Od Mikuláše jí zpoza monitoru čouhá jenom šošolka.
Kdykoli jdu kolem jejího stolu, začne současně pít, telefonovat a skartovat.
Když jsme do sebe narazili v kuchyňce, zpanikařila, strčila hlavu do lednice a snažila se za sebou zavřít. Read More
„Sorry, kámo, nedorazim. Metro mi přiskříplo vocas. Zadní půlka čerta odjela do Depa Hostivař.“
„Si děláš prdel,“ hlesl jsem přes vatový plnovous.
„Nedělám. Ale trochu mi kouká,“ přiznal Pixel. Read More
