Sáhnul jsem po toaletním papíru. VRAHU! Tenhle nápis byl lihovým fixem vyveden po celém jeho obvodu.
Ach jo, brzy budou volby.
Týden před každými volbami se v Pixelově hlavě rozpoutá imaginární válka proti konzumu a boj za recyklaci. Jako fanatický volič Strany zelených vymění toaleťák za šmirgl papír a nutí nás místo mikrovlnky ohřívat obědy na solárním panelu.
„Zastavme nadvládu chemických šamponů, antikoncepce, co tráví ryby, jaderných elektráren a korporací!“
„Pixele, ty pracuješ v korporaci.“
„Víš, kolik stromů padlo, abys tady moh‘ bejt?!“
„Předpokládám, že nula.“
„Stovky!“ Pixel na mě hodil dramatický pohled, který jsem u něj naposledy viděl, když se snažil dohrát osmý level Angry Birds.
V tu chvíli do kanclu vkročila Sylva. Pixel k ní přiskočil a jedním dramatickým gestem jí po obličeji rozmáznul rtěnku.
„TESTOVÁNO NA ZVÍŘATECH!“
Sylva připomínající Jokera vyběhla na záchod a ve dveřích se srazila se šéfem, který měl kalhoty u kolen.
„Čulibrci, kdo zas dal na hajzl ten jednovrstvej pilník na prdel?!“
„To já! Nevážíte si životního prostředí okolo sebe. Řítíme se do ekologický katastrofy a vy nedokážete obětovat kousek svého pohodlí a utírat si zadek centimetrem čtverečním recyklovaných novin a jezdit do práce na kole!“
„Kolem baráku vede magistrála.“
„Nebo si na zahradě vyrobit vlastní hnojnej reaktor.“
„Bydlíme všichni v paneláku.“
„A to nemluvim o tom, že topit v kamnech doma byste měli biomasou.“
„Máme ústřední topení.“
„Jste ignoranti a jednou, až bude vaše ekologická stopa na týhle planetě tak hluboká, že do ní zapadnete, já vám to konopný lano nehodim!“
Vzdal jsem tuhle hlubokomyslnou konverzaci a usadil se k počítači. Bude se mi skvěle pracovat, když mám přes celý monitor nálepku Strana zelených.
„Pixele, sakra, já potřebuju prac…“ ohlédnul jsem se na kolegu a ten si právě vybaloval ze svého hippie baťohu obrovský řetěz.
„Co to je?“
„To je řetěz, dneska odpoledne se jím přivážu k chladicí věži Temelína. Pojedeš se mnou?“
„Ne, promiň, mám zrovna… nějakou jinou demonstraci.“
„Jasný brácho, důležitý je hlavně nebejt lhostejnej k tomu okolí!“
Pixel mě poplácal po zádech, prokopnul klimatizaci a z batohu vytáhnul živou slepici.
„Tak, ta tu teď s náma bude žít, poskytovat nám potravu a stmelí kolektiv. Jmenuje se Ondřej Liška.“
Ondřej Liška se rozběhla a udělala několik hoven napříč kanclem.
Pixel je posbíral a hodil je do šuplíku.
„Výsuvnej kompost,“ dodal na vysvětlenou.
Šel jsem si ohřát oběd na solárním panelu.
