Zničil jsem sklad. Teď sedím v Zedníčkově kanclu a přemýšlím, kam mě tak můžou tentokrát převelet. Existuje ještě něco pod skladem? Zavřou mě do sklepa a tam budu nucen ve tmě spolupracovat se zakomplexovaným dvojníkem Honzy Rosáka?
Sakra, už jde. Dopíšu to pak.
…
Zedníček vrazil do kukaně a dělal, že mě nevidí. Posadil se ke stolu a zapnul svůj stoletý zaprášený počítač. Dvacet minut jsme seděli v naprostém tichu.
Pak Windows 95 najel.
Zedníček otevřel na ploše excelovou tabulku. Otočil se na mě a zabodnul prst do obrazovky.
„To sou statistiky. Jasný čísla. Matika, rozumíš. Deset let bez nehody. A pak sem dorazí kancelářskej hovňous jako ty a je to v kelu.“
„Byla to nehoda.“
„Myslíš si, že seš něco víc než já?!“
„Ne, já jsem omylem vrazil ještěrkou do regálu a fyzikální zákony jsou neúprosný, takže…“
„Nemachruj tady na mě s nějakou fyzikou! Co na mě čumíš tak blbě? Připadám ti malej?! Odteď mi děláš osobního asistenta. Do odvolání.“
JE TO V PRDELI. ZEDNICEK ME TRESTA A CHCE, ABYCH MU DELAL SLUHU. CO MAM DELAT?
Pixel se zjevně dobře vyspal. Za minutu mi přišla odpověď: HELE KAMO, VY TAM DOLE VE SKLADU MATE SIGNAL, JO? HUSTY. VCERA JSEM SBALIL SUPR BABU. PLETE SI SUKNE Z PSENICE A JMENUJE SE PULNOCNI BOURE.
Díky, Pixele.
Druhý den na mě v šest ráno „mistr“ naházel hromadu svých montérek a džínových bund pošitých nápisy AC/DC a MÄSTÜRBÄTÖRR, abych mu je vyčistil.
Co vám budu vykládat, pracovní směna mi utekla skoro stejně rychle, jako ta, když nám šéf do kanclu pozval šamana, co nám měl odblokovat astrální čakry, a my se pět hodin dívali na to, jak hypnotizuje květináč, aby z něj vyklíčila transcendentální fazole.
Ach, kancl nahoře. Ne, Michale, nebudeš brečet.
Na konci směny jsem ve svojí skříňce našel obálku. Cha, Pavlína zřejmě na tu naší líbačku nemůže zapomenout. Ale mohla mi napsat smsku, dopisy jsou takové staromódní. Ale je to romantické gesto. Možná bude vonět po ní.
Z obálky vypadl lístek a dvě fotky. Na lístku stálo:
Nechť ti pomůžou na tvé další cestě. Kerýsek
Na fotkách jsem taktak rozeznal dvě postavy. Bylo to focené ve skladu, fotograf se očividně ukryl mezi krabice. Počkat, to je přece… šéf seshora! Líbá nějakou holku. Moment, nejen líbá, on ji…
Vrazil jsem do kanclu. Čas se zpomalil.
Všichni vzhlédli. Pixelovi vypadlo sousto tofu z pusy. Sylva upustila na zem mobil. Patrik si leknutím zlomil svůj naškrobený límeček.
Přes kancl se překutálel balík slámy.
Dobře, nepřekutálel.
Vrazil jsem k šéfovi. Na stůl jsem plácnul dvě fotky. Zblednul.
„Kdy nastupuju zpátky?!“
„Hned.“
Díky, Kerýsku.
