Sylva dostala kopačky. Byli jsme svědky fáze popírání, kdy si Sylva dál dělala třikrát denně těhotenské testy, registrovala se mailovou adresou do newsletterů všech svatebních salonů a ráda s námi diskutovala o fotbale, protože chodí s fotbalistou, a tak tomu rozumí.
„Hele, teďka ta Sparta, to bylo. Já sem si v druhý třetině říkala, že ten Panenka to už asi nedá!“
Další fází byla fáze hněvu a agrese – věčně přiopilá Sylva si často vybíjela vztek na naší tiskárně, která už tak sloužila minimálně od pruskorakouské války a po incidentu s flipcharty a rozdíly mezi muži a ženami se v podstatě odmítala vzdálit od svého stolu, obličej si myla vodou z květináče a zuby si čistila nad odpadkovým košem.
To ale není to nejhorší.
Další, kdo si procházel rozličnými fázemi, byl Patrik. Vycítil, že jeho láska k Sylvě by konečně mohla být opětována. A tak zkoušel různé balící techniky, které vyčetl v jednom z Cosmopolitanů poskládaných do komínků na záchodě.
Nejdřív tu byla fáze zájmu.
„Ahoj Sylvo!“ zařval Patrik na celý kancl, kdykoliv se vzdaloval na záchod nastudovat další postupy.
„Jak se máš? Už je ti líp? Já jdu teďka na záchod. Co je novýho?“
Rozcuchaná Sylva s kruhy pod očima vždy pouze práskla pěstí do stolu a odplivla si do odpadkáče.
„Ahoj Sylvo. Hele, podívej, ráno jsem náhodou narazil na zahradu plnou růží, tak jsem ti natrhal.“
„Je listopad, debile.“
Zkoušel to i přes kulturu.
„Ahoj Sylvo. Hele, co kdybychom si zašli do kina? Dávaj teď nějakej film o fotbalistech, co–„
Sylva po něm hodila klávesnici a odplivla si do odpadkáče.
Pixel si ho vzal stranou. „Hele kámo, takhle fakt ne. Musíš pochopit jednu zásadní věc – ženský nechtěj, aby o ně chlap měl zájem. Oni chtěj nejvíc ty, co si jich nevšímaj rozumíš?! Znáš nějakýho slepýho chlápka, co kolem sebe nemá baby? Neznáš! Je slepej, nevidí je a vony se můžou posrat. Takovej Stephen Hawking bude souložit i na smrtelný posteli.“
„Ale Stephen vidí. On nemůže chodit.“
„To sem nepleť. Ty musíš zahájit strategii nezájmu. Nevšímej si jí. Vůbec. Uvidíš, že přileze.“
Pixel se zatvářil jako Slávek Boura v pořadu Rande a odkráčel s tajuplným výrazem kompostovat zbytky od oběda.
Patrik okázale prošel kolem Sylvy. Koukal přitom do stropu a přerazil se o kabely od počítače. Tohle bude zábava.
Druhý den to ještě vylepšil.
„Ahoj Michale, Pixele, Pavlíno, paní účetní. Dobrý den paní uklízečko!“ pozdravil druhý den ráno všechny kromě Sylvy.
„AHOJ!!!“ gestikuloval do skleněné kukaně na šéfa. Ten mu ukázal paroháče.
„Jdu si teď něco okopírovat!!“ zařval Patrik na celý kancl, a aby Sylva zmizela z jeho zorného pole, musel jít ke kopírce pozadu.
Šéf vylezl z kukaně a zamířil k Sylvě.
„Hele ty nádhero, už se na tebe nemůžu dívat, jak tu hniješ. Tady máš číslo na mýho kámoše, je to solidní partie. Říkáme mu Pyčus. Ber nebo nech bejt.“
Sylva hrábla po vizitce a schovala si ji do kapsy.
Patrik se skleněnýma očima vběhnul pozpátku na záchod.
