„Takže čulibrci, blíží se vánoční večírek. Naše oddělení dostalo na starosti organizaci. Musíme k tomu vymyslet pár věcí. Zaprvý – téma. Zadruhý – jak moc stojíte o vánoční prémie.“
Sousloví vánoční prémie mě probralo z polospánku. „Co je s nima? Zase je pošlete v dubnu jako naposled?“
„Chcete vánoční večírek?“
„Chceme!“ křikly jednohlasně Sylva s Pavlínou.
„No vidíte, je to otázka priorit. Takže vám nebude vadit, když na to padnou ty prémie.“
„Ale to nemůžete! My jako zaměstnanci máme právo dostat odměnu za celoroční tvrdou práci, kterou odvádíme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a pro firmu dýcháme a nikdy bychom nezradili značku a vždy k sobě přistupujeme s úctou…“ rozjel jsem svůj monolog a připadal jsem si jako Martin Luther King.
„Líbal ses s kolegyní, rozbil sklad a málem mi rozbil rodinu,“ poznamenal šéf a vystřihoval u toho papírovou vločku z ubrousku.
„Takže večírek! Mám několik návrhů,“ pokračoval jakoby nic. „Zaprvý, přemenujem to na večůrek. Lidi se poserou smíchy.“
V kanclu zavládlo ticho, Patrik začal po deseti vteřinách tleskat. Pixel mu chytnul ruce a stáhnul je násilím pod stůl.
„Téma je jasný – aby to nebyla nuda, dal bych to vo mrtvolách. Víte co, zombíci. Přijdem všichni v převleku, prostě smrt, kam se podiváš. Ježíš taky na Vánoce umřel.“
„On se na Vánoce narodil…“
„Tim spíš! Nebudem aspoň trapnej mainstream. Mohli bysme to udělat fakt temný a někde poházet kusy mrtvol a vydlabat pár dýní.“
„To se dělá na Halloween..“
„Dobře, dobře, dobře! Takže vy to chcete nudný! Neni problém. Téma letošního vánočního večírku bude „Astrofyzika, pletení a problémy s prostatou“!! Na starosti to dostává tadyhle naše bojovnice za lidský práva Lejla Michal Abbasová, hahaha.“
Šéf odešel ze zasedačky.
Astrofyzika, pletení a problémy s prostatou. Astrofyzika. Rozvěsíme tam hvězdy. Pletení. Rozvěsíme tam vlnu. Problémy s prostatou. Pozveme Marka Vašuta. A pak ho tam rozvěsíme.
Přišla za mnou Pavlína.
„Tak co, jak to jde, chceš nějak pomoct?“
„Jo, prosimtě, mohla bys vzít tuhletu klávesnici do ruky a mlátit mě s ní po hlavě, dokud se nepřestanu hejbat?“
„Ty seš roztomilej.“ Pohladila mě po hlavě a odešla. V kalhotách sem začal mít trochu těsno. Odešel jsem na záchod, tam totiž většinou přicházejí ty nejlepší myšlenky.
Na záchodě mi jely v hlavě asociace. Přerušované močení. Pletení. Astrofyzika. Interstellar. Matthew McConaughey. Přemek Podlaha. Marek Vašut. Seriály. Kutilové. Jirka Babica. Láďa Hruška. Cha!!!
Předstoupil jsem před kancl.
„Takže, protože téma vánočního večírku je Astrofyzika, pletení a problémy s prostatou, což je podobně nesmyslnej mix jako recepty Ládi Hrušky – na vánočním večírku bude zábava – budem vařit nesmysly!!“
Bylo ticho asi půl minuty. Nikdo nezatleskal.
