SPOJ DO PRAHY ODJIZDI KVULI VYLUCE Z JIZNI ZASTAVKY. VESELE VANOCE A STASTNY NOVY ROK VAM PREJI CESKE DRAHY!
Díky vám, České dráhy, že jste mi umožnily jít ve sněhových závějích pět kilometrů pěšky na druhý konec našeho velkoměsta s krosnou na zádech narvanou zbytky ryby a salátu.
„Míšo, já ti toho kapra na česneku zabalim do krabičky a do sáčku, to nebude cejtit!“ vybavil se mi mámin starostlivý hlas ve chvíli, kdy kolem mě prošla dvojice a zatvářili se, jako by se ocitli na party pražských bezdomovců a milovníků pomočování.
Sotva jsem dosednul ve vlaku na vrzající lepivou sedačku a pomocí otevřené krosny odehnal několik zájemců o sdílení kupé, pípla mi SMSka.
‚Furt jsem to nedostala. Zkusim sehnat test, ale v tyhle prdeli je to asi mission impossible.‘
Sylva je na Vánoce u svých rodičů někde na vesnici. Možná je v tom. Ona, která si byla schopná dělat ovulační a těhotenské testy uprostřed porady, oběda nebo soulože, najednou nemá po ruce ani jeden, protože po rozchodu všechny ve vzteku vyhodila.
‚Vy tam nemate nejakou drogerii?‘
‚Haha! Tady teprv predevcirem zavedli elektrinu!‘
Super. Já možná budu mít dítě. Vyvětrám vůbec ten smrad ze svýho oblečení za devět měsíců?
Neřeš kraviny, Michale. Dítě. Zodpovědnost. Peníze. Spousta peněz. A spousta vyměšování.
Sylvě se prsa potkaj s kolenama. Jednou jsem viděl dokument na Prima ZOOM a bradavky kojící matky vypadaly jako gumy od TIRáku.
Bude muset procpat něco velikosti melounu něčím velikosti citronu a já se na to budu muset dívat a tvářit se statečně.
Už nikdy nebudu souložit. Už nikdy nebudu spát. Budu do smrti vzhůru, odevzdávat pětitisícovky a čuchat smrad z krosny.
„Maminko, tenhle pán jede sám. On ho nikdo nemá rád?“
Do kupé si během mojí duševní nepřítomnosti přisedla nějaká ženská s tak pětiletou dcerou.
„On určitě za někým právě jede, aby nebyl sám, víš, Natálko.“
„Je smutnej. Asi mu Ježíšek nic nepřines’.“
Ježíšek ne, ale jedna soulož na pračce možná zařídila, že už nikdy v životě nebudu sám.
Ještě na smrtelný posteli mě někdo bude otravovat. Budu slintající dementní dědek a budu muset odpovídat na dotazy jako „A jak se jmenuje to prázdný místo uprostřed lžíce?“ nebo „A tati, jak se rodí děti?“
Nakonec mě zavřou do ústavu a budou si chodit vybírat můj směšnej důchod. A pak mi na pohřbu nezahrajou, co jsem chtěl. Rozmnožování je super. Začíná to mikulášskou šukačkou a končí to nevyneseným bažantem ve starobinci.
„Už pána nech a sbal si batůžek. Přesedneme si. Něco tu šíleně smrdí.“
Hurá. Pípla mi další zpráva.
‚Nedostanu se ani do Jednoty. Cela vesnice je zapadana.‘
‚To tam nemate nekoho, kdo to prohrnuje?‘
Deset minut bylo ticho.
‚Mame, ale je to muj bejvalej. S tim nepojedu.‘
Super. Takže Sylvě nějaký sto let starý sex zabraňuje zjistit, co zapříčinil sex před pár týdny. Kdyby Alanis Morissette věděla, co je ironie, složí o tom píseň.
Když jsem dorazil z nádraží domů a krosnu vyhodil za dveře na balkon, pustil jsem si rezignovaně televizi. Dávali S čerty nejsou žerty. Lepší než třeba Zbouchnutá nebo Tři muži a nemluvně.
Sakra, proč jsem si nevzal kondom?
„Je to rebel!!!“
Teď jsem se mohl v klidu přežírat cukrovím a přemýšlet, jestli ty peníze k Vánocům utratim za Playstation nebo Xbox.
„Kam čert nemůže, tam nastrčí bábu!!“
Jojo, v naší situaci to byl Mikuláš a nastrčil úplně něco jinýho.
‚Mam to! Beru si na nohy bezky a dojedu k benzince!“
Sylva se prostě rozhodla, že náš problém dneska vyřeší.
„A teď, páni muzikanti, kvapík!“ „Dorotko, pojďme si raději sednout.“ „A proč? Snad nechceš, abych šla tancovat s někým jiným?“ „Ne, to ne.“
Jo, to jsou přesně ženský. Uměj jen vydírat, naznačovat, vykrucovat se a nakonec dycky chlapa dotlačit tam, kam vlastně vůbec nechtěl. Vždyť já jsem ani neměl orgasmus! Člověk si pořád čte o kapičkách štěstí a myslí si, že to je urban legend, a najednou utrácí měsíční výplatu za plíny a sunar.
‚Mam ho! Jdu ho pocurat. Hned se ozvu. Katerina Neumannova‘
Uff. Za chvíli nastane moment pravdy. Je mi zle. Na Ducha svatýho to asi nesvedu.
Telefon po minutě začal zvonit. Sylva. Volá. To je zlý.
„Tak co???“
„Jsme v tom.“
„Jsme v tom…“ zopakoval jsem po ní tu osudnou větu a zamotala se mi hlava.
Tupě jsem zíral na obrazovku a absolutně netušil, jestli se ještě někdy v životě pohnu.
„Ať už peklo bylo, nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.“
Šťastný nový rok.
