„Čulibrci, takže, co sem to chtěl probírat. Jo hele, to vám ukážu, tuhle sem si zkoušel, jak se asi skáče na lyžích, jo. Hele, čum, čum.“
Šéf si vylezl na kancelářskou židli a skočil z ní na zem. U toho zařval „Čum, hele, telemark!“ a celé vystoupení ukončil větou „To sem nacvičoval včera celý odpoledne.“
Všichni znuděně projížděli Facebook na mobilu, Patrik proaktivně zatleskal. Read More
„Nemyslím, že je úplně dobrý nápad tisknout reklamu na cigarety na školní aktovky,“ jednou rukou jsem po paměti mačkal tlačítko do našeho patra, ve druhé jsem držel mobil, kafe a brašnu s notebookem.
Šesté podlaží.
„Chápu, že chcete podchytit svoji cílovku co nejdřííííííííí…“ vykročil jsem ze dveří, zakopl o šňůru barevných žároviček a parakotoulem přistál pod stromečkem v hromadě plyšových sobů a prázdných dárkových krabic. Read More
Balancoval jsem na kraji nejvyššího regálu a vymetal pavučiny ze zářivek vypelichaným spodkem koštěte (násadu si musím zasloužit). Čas mi krátila zajímavá optická iluze: Zdálo se, že ať se hnu kamkoli, klitoris Terezy Pergnerové se vždycky dívá přímo na mě. Read More
Mail od šéfa s předmětem ČULIBRCI, PŘÍŠTÍ PONDĚLÍ MÁTE VOLNO mě zaskočil. Stálo v něm přesně tohle: Čulibrci, příští pondělí máte volno.
Hurá! Vlezu pod peřinu a budu celej den koukat na True Detective a jíst u toho nudle. Vítejte ve světě nezadaných třicátníků s kreditem na Dámejídlo a Uložto. Read More
Probudilo mě zvonění telefonu.
Hrábnul jsem po něm poslepu a spadnul na zem pod postel.
Jsou čtyři hodiny ráno. Co když je to Pavlína?
Co když se ji právě někdo pokouší znásilňovat ve sklepě a moje číslo na mobil bylo to jediné, na co si byla schopna vzpomenout a ve vypjaté situaci násilníkovi navzdory schopná na dotykáči bez chyby vyťukat?
Mobil stále vibroval. Read More
Sotva jsem si pípl příchod, přiskočil ke mně šéf, strčil mi do podpaží šišku uherského salámu, do ruky Mojito a připálil vanilkový doutník. Kdybychom byli v komiksu, vydechl bych několik obláčkových otazníků. Takhle jsem se jen zaraženě zakuckal.
Mám trochu pocit, že během psaní zapomínám na kolegu Patrika. Tohle je kompenzace.
Ať přijdu do kanclu v kteroukoliv hodinu, Patrik už tam sedí.
Taky jsem ho nikdy neviděl odcházet domů.
Nedivil bych se, kdyby ve svojí proaktivní kožené aktovce nosil nafukovací lehátko a sprchoval se jarem ve dřezu v kuchyňce. Read More
Byl pátek.
Snažil jsem se vymyslet, jak slogan „Jsme zapáleni pro vaše podlahové krytiny“ vtěsnat na krabičku sirek.
Když jste totiž pro něco zapáleni, musíte lidem rozdávat sirky. Klient z firmy na podlahové krytiny mi ten vtip vysvětloval poslední týden tolikrát, až jsem podvědomě z mozku vytěsnil jeho jméno. Asi posttraumatický syndrom. Read More
