Vánoce

Kamikaze SHIFT blog

ESC #47: Na plný koule

By | ESC Blog | No Comments

„Co jsem ti říkala, Miško? Nestůj s těma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně k tátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad.

 
Nikdy jsem tu o svém otci nemluvil.

Byl to trochu záměr. Chtěl jsem, aby byl tenhle blog zábava. Jak to mají lidi rádi.

Ale kdy jindy potemnět, když ne na Vánoce? Read More

Kamikaze SHIFT blog

ESC #46: Ježíš tě miluje

By | ESC Blog | No Comments

Postával jsem na Andělu a sledoval obrýleného plešatějícího týpka pod plastikou obřího trdelníku, jak sugestivně prská na mikrofon: „Ježíš tě miluje! Miluje tě!“ tykal neadresně do spěchajícího davu obtěžkaného nákupními taškami. „Ježíš tě zná! Ví o tobě všechno. A přesto tě miluje!“

Pecka. Ukousl jsem další sousto langoše se sýrem a kečupem. Read More

kamikaze SHIFT blog

ESC #45: Výpověď

By | ESC Blog | No Comments

„Čulibrci, takže, co sem to chtěl probírat. Jo hele, to vám ukážu, tuhle sem si zkoušel, jak se asi skáče na lyžích, jo. Hele, čum, čum.“

Šéf si vylezl na kancelářskou židli a skočil z ní na zem. U toho zařval „Čum, hele, telemark!“ a celé vystoupení ukončil větou „To sem nacvičoval včera celý odpoledne.“

Všichni znuděně projížděli Facebook na mobilu, Patrik proaktivně zatleskal. Read More

Kamikaze SHIFT blog

ESC #38: Hou hou hou

By | ESC Blog | No Comments

„Nemyslím, že je úplně dobrý nápad tisknout reklamu na cigarety na školní aktovky,“ jednou rukou jsem po paměti mačkal tlačítko do našeho patra, ve druhé jsem držel mobil, kafe a brašnu s notebookem.

Šesté podlaží.

„Chápu, že chcete podchytit svoji cílovku co nejdřííííííííí…“ vykročil jsem ze dveří, zakopl o šňůru barevných žároviček a parakotoulem přistál pod stromečkem v hromadě plyšových sobů a prázdných dárkových krabic. Read More

ESC blog

ESC #10: Sebevrah

By | ESC Blog | No Comments

Týden začal podezřele vřele.

Hned jak jsem se objevil ve dveřích, Sylva přeskočila recepci, dojatě ke mně přiběhla, položila mi hlavu na hrudní kost a dobré dvě minuty mě objímala. Nechtěl jsem vypadat nezdvořile, tak jsem se křečovitě usmíval a otcovsky ji plácal po lopatkách.

Po 110 vteřinách mě rozbrnělo rameno. Přidušeně jsem gestikuloval směrem k Pixelovi, ať mi zavolá a vysvobodí mě. To už mě ale Sylva pustila sama. Načež mě chytla za lícní torby a tklivě se mi zadívala do očí.

Read More

Kup si Kamikaze SHIFT tady zjistíš, kde si koupit Kamikaze