Zrovna když jsem se snažil vypreparovat z klávesnice hlínu, která tam napadala z květináče, co na ni spadl z police, která se utrhla poté, co na ni odletěla židle, kterou včera při zásahu odhodil od Pixelova stolu hasič se slovy: „Tady něco smrdí!“, aby následně zjistil, že Pixel v šuplíku kompostuje zbytky od oběda, vrazil do kanclu šéf.
Leknutím jsem upustil klávesnici. Hlína byla rázem venku.
„To je hlína, haha!“ křiknul Pixel a dostal ze své dvojsmyslné hlášky záchvat smíchu.
„Do zasedačky, všichni, hned.“ Takový tón měl šéf naposledy, když asi měsíc po zhlédnutí Ďábel nosí Pradu napodoboval Meryl Streepovou.
V zasedačce byla tma. Z šéfova notebooku hrál potichu soundtrack z Inception. Když jsme si sedli, spustil promítačku. Dramatická hudba začala najednou hrát hlasitěji.
Byl to záznam z kamery.
V záběru byla šéfova kancelář.
„Moment, my tady máme někde průmyslový kamery?“ zeptala se Sylva s hrůzou v hlasu.
Hans Zimmer burácel tak, že se třásly okenní tabulky.
V záběru se náhle zjevila Pavlína. Rozhlédla se okolo sebe a doběhla k šéfovu stolu.
SAKRA. SAKRA. SAKRA.
Zbytek příběhu už znáte. Moment, kdy se s Pavlínou líbáme, pustil šéf 16×.
Video pauznul v momentu, kdy jsem jí sjel rukou po zadku.
„Tak čulibrci, co říkáte na mojí novou kameru? Vostrej vobraz, co? VOSTREJ!“
Patrik leknutím nadskočil.
Z notebooku náhle začalo hrát Requiem od Mozarta.
Snažil jsem se periferně dohlédnout na Pavlínu, ale výhled mi zastiňoval Pixel, který si pauznutý výjev naší líbačky právě fotil mobilem.
„To je hlína!“
„Tu kameru sem si tam dal původně proto, abych moh doma analyzovat, z jakejch úhlů na sobě eště musim zamakat. Teď ale vidim, že od makání sou tady jiný!“
Šéf se prudce otočil směrem ke mně, v tu samou chvíli rozsvítil světlo a přísahal bych, že zároveň k tomu zahrála melodie z YouTube videa Dramatic Chipmunk.
„No… já… sem, ehm, my sme… teda Pavlína měla něco mezi zubama a já sem… kolegiálně… zubaři sou drahý a… kdy mám podepsat výpov–“
Neodvážil jsem se podívat Pavlíniným směrem.
„Hele čulibrku, tyhlecty zubní prohlídky já dobře znám, to je v pohodě. Mně to vůbec nevadí. Je to naprosto v pohodě. Sem úplně v klidu a nevadí mi to.“
Během poslední věty šéf mimoděk rozlomil v ruce ovladač od projektoru.
„Jen sem vás zavolal, abych vám oznámil, že Michal bude od zejtřka přesunutej na nějakej čas do skladu. Sorry, maj málo lidí a já se za tebe zaručil. Začínáš v pět ráno.“
To je hlína.
