„No a timhlectim vocáskem jednou ten pazdrát zprzní každou kočičku, co se mu postaví do cesty,“ ukončil šéf detailní popis fotky z ultrazvuku své přítelkyně.
Té, která před čtyřmi lety skončila základní školu.
Pokračoval by ve výčtu budoucích zářezů toho alfa embrya zřejmě ještě dál, kdyby jeho monolog nepřerušil můj záchvat dávivého kašle.
Sylva v tu chvíli jedním pohybem ve stylu želva nindža má střevní potíže odskočila na druhý konec místnosti a vypálila na mě triumfální obvinění:
„Ty kašleš!“
„Hmm, jo.“
Na asistentku je jí s takhle průzračnou logikou škoda.
„Tak co tady děláš? Chceš nás všechny nakazit??! Chceš, abych byla nemocná a promarodila tak další ovulaci, takže mi jich do pětatřiceti už bude zbývat jen 60? Víš, co je 60 pokusů na to zplodit dítě?“
Co bych za ně během posledních pár měsíců komorní onanie kombinované s teskným pláčem po Hance dal.
„Slyšíš ten zvuk? To jsou moje vajíčka! A tečou pryč!“
Šéfův mimísek na ultrazvuku. O otcovství není pochyb
Moje láska mi odnesla větrák. Přijít v tropických vedrech o větrák je snad ještě horší než přijít o přítelkyni. Otevřel jsem si na noc okno. Zrovna klesla teplota na deset stupňů.
Vzbudil jsem se s hlasem Jirky Bartošky se zánětem mandlí.
„Hele, a nemáš ebolu?“ zahlaholil Pixel od hledání min. „Teď na netu psali, že už je v Evropě a že na to umřel nějakej misionář.“
Jo, dělal bych to s Hankou i na misionáře.
„Píšou tu, že první příznaky jsou vysoká horečka a kašel. Pak ti začne krvácet z hlavy a seš vyřízenej.“
Celý kancl v tu ránu upřeně hypnotizoval mou hlavu čekaje, z kterého otvoru mi asi začne vytékat krev.
„Ty vole a prej to má někdo v Berlíně, takže tam teď nemůžu jet nakoupit ty nový bio trička s nápisem Nejsem hipster,“ uzavřel Pixel celý svůj monolog o ebole a šel zase hledat miny.
„Teď hned si přestěhuješ počítač do chodby. Vytvoříme tam karanténu. Nebudeme riskovat,“ řekla Sylva rozhodně a já neměl to srdce jí vysvětlovat, že karanténa nespočívá v tom, že někoho posadíte za roh místnosti, která nemá dveře, a musíte ho překračovat, když jdete na záchod.
Než jsem se nadál, seděl jsem s laptopem na zemi vedle záchoda.
„Takže vaše objednávka obsahuje 170 triček s potiskem průřezu penisu. Dodáte svůj vlastní grafický návrh, nebo ho budete chtít od nás?“
Přemýšlel jsem, jak se asi kreslí průřez penisu v Malování.
„Máte svůj vlastní penis? Tak to je skvělé.“
V tu chvíli mě šéf praštil do hlavy dveřmi od záchodu.
„Co tu dřepíš na zemi jak houmles?“
„Mám ebolu.“
„Hele čulibrku, jesi umřeš jo, tak my toho mladýho pojmenujem po tobě. Jako na počest. Dyť sme ho taky upekli na tvým stole, žejo. Bude to Pavel.“
Já se ale jmenuju Michal.
